TUWORA GALLERY

Galerie současného výtvarného umění

Galerie na zámku

Právě společenský život, setkávání se s přáteli, diskuse nad řádem světa i nad uměním v jeho nekonečných formách, aktivní provozování hudby a radost ze sdíleného a prožívaného byly jednou z hlavních náplní a funkcí barokních domů radosti, venkovských zámků a letohrádků. Proto vracíme nebílovskému zámku nejen jeho léty stíranou či přímo vědomě zadupávanou historii, architektonickou podobu, uměleckou výzdobu, ale také původní funkci.

Těší nás setkávat se s vámi a zprostředkovávat vám v mimořádném prostředí výjimečného památkového objektu zážitky z výtvarného umění i z hudby.

Proběhlé výstavy, vystavující umělci

Výstavní program galerie zahrnuje širokou paletu forem současného výtvarného i užitého umění.
Dáváme prostor pro prezentaci začínajícím výtvarníkům, studentům, umělcům působící v regionu,
ale představujeme návštěvníkům rovněž absolutní českou výtvarnou špičku.
Historicky prvními umělci, kteří zde představili svou tvorbu, byli v létě roku 1998 Jiří Degl a Tomáš Kůs.

Stanislav Bukovský

ŠTĚTCEM NA PLÁTNĚ

8. - 11. 2024

Narodil se koncem 2. světové války, 13. dubna 1944 v Plzni. Původním povoláním byl konstruktér ve Škodovce. Od dětství se zároveň věnuje výtvarnému umění. V roce 1967 se spolu s několika přáteli výtvarníky stal spoluzakladatelem skupiny Intensit, která v omezené míře existuje dodnes. Po roce 1968 byl Bukovský nucen Škodovku opustit a hledat si obživu jinde. Od roku 1973 byl zaměstnán jako výstavní technik na Plzeňském výstavnictví – EX Plzeň.

V roce 1977 s výtvarníkem Antonínem Lněničkou společně založili při cihelně v Plzni Černicích Keramické středisko. Vyráběli zde až do roku 1990 artefakty do interiérů a exteriérů památkových objektů podle zadání krajských středisek státní památkové péče, pozdějších památkových ústavů. V roce 1989 oba získali na Ústředí uměleckých řemesel v Praze osvědčení Pracovník uměleckých řemesel v oboru umělecká keramika. Po změně režimu v listopadu 1989 byla cihelna po jisté době zprivatizována a ukončila výrobu. Tím pádem zaniklo i na ní provozně závislé Keramické středisko.

V roce 1991 se spolu malíři a aktivisty Jiřím Kovaříkem a Janem Havlicem stal spoluzakladatelem Spolku za starou Plzeň. Ten ve svých počátcích vyvíjel poměrně intenzivní činnost v ochraně památek a po několik let se mu dařilo vydávat vlastivědný časopis Plzeňsko, navazující na předválečné periodikum stejného názvu. Pro Magistrát města Plzně připravil řadu tematických výstav zaměřených na historii, významné osobnosti, umění a architekturu, boj za národní osvobození apod. Některé výstavy připravil i pro SVKPK, Knihovnu města Plzně a jinam. Věnuje se ochraně památníků, za což obdržel od Ministerstva národní obrany České republiky a Československé obce legionářské řadu ocenění. Inicioval a podílel se i na zřizování památníků nových.

Ke svému životnímu jubileu uspořádal letos výstavu "Orwellovské inspirace" v Zpč. galerii Pražská 13, "Práce všeho druhu" v plzeňské Galerii Jiřího Trnky, "Svět zvířat" na radnici města Plzně. Do nebílovského zámku připravil výstavu "Štětcem na plátně".

Květa Monhartová | Milan Vácha

VĚŠENÍ SLOV

4. - 6. 2024

Květa Monhartová /1938/ pochází z Volyně, kde strávila dětství a školní věk. Šedesátá léta jsou též významným impulsem pro její orientaci názorovou, literární a filozofickou. Kromě literatury se v této době zajímá o filozofii a hlubinnou psychologii, četba spisů Karla Gustava Junga jí otevřela cestu k objevování a uvědomování si role podvědomí v lidském životě. Naplno se mohla realizovat až po roce 1989, kdy se stala členkou skupiny P 89, založené známou trojicí plzeňských malířů Karel Frauknecht, Miroslav Tázler a Jiří Patera. V devadesátých letech se i nadále autorčina práce odvíjela v tematických cyklech a vznikají polyptychy. Monotematické celky se rozšiřují, umělkyně začíná využívat i vlastní fotografie, všímá si okolí svého bydliště, které dokumentuje v obrazových příbězích, kde předměty nabývají lidské podoby. Antropomorfizace se stává hlavním principem její tvorby.

Akademický sochař Milan Vácha /1944/ se narodil Praze, kde žije a pracuje. Ve své profesionální výtvarné činnosti se věnuje zejména sochařské monumentální tvorbě do architektury, kresbě i grafice. V létech 1959 – 63 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze, po té na Akademii výtvarných umění v ateliéru sochařství u prof. Vincence Makovského. Akademii absolvoval po Makovského smrti v roce 1969 u prof. Karla Lidického. Dvacet let (1973 – 1993) věnoval pedagogické práci se studenty na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V r. 1991 zde byl jmenován docentem. V letech 1997 – 99 se na fakultu jako externí pedagog vrátil. Od r. 2000 je na volné noze.

Iain Patterson

OUT WEST | BALANCE

7. - 8. 2024

Iain Patterson získal jak vysokoškolské, tak i postgraduální vzdělání na Edinburgh College of Art, které absolvoval v roce 1970. Získal cestovní stipendium Andrewa Granta, které mu umožnilo navštívit Československo, Jugoslávii a Albánii. V letech 1977–2008 vyučoval na College of Art v Edinburghu figurativní kresbu a pravidla kompozice v malbě a anatomii pro studenty prvního ročníku postgraduální studia. Pozoruhodným výsledkem upřímného Pattersonova zájmu o lidovou architekturu byla obnova vesnického domu na jednom z hebridských ostrovů, které se průběžně věnoval celých 15 let. Jeho práce byly v předchozích letech k vidění jak v Muzeu architektury v polské Vratislavi, tak také v Galerii výtvarného umění (Dům umění) v Ostravě, kde díky iniciativě Kabinetu architektury nejen vystavoval, ale také přednášel na téma "Architektura bez architektů". V jeho přednáškách, které proběhly v Trmalově vile v Praze a Vile Tugendhat v Brně a které byly věnované Charlesi Renniemu Macintoshovi mohl přítomným ozřejmit význam Skotska v rámci evropského modernistického hnutí.